Zámek Čečovice – co dokáže silná vůle
Luky | 18.7.2011 | zdroj: www.skokaniste.sportiness.cz
V průběhu posledních dvou měsíců jsem dvakrát navštívil zámek v Čečovicích. Poprvé na jeden den v rámci historického víkendu a podruhé na dva dny s přespáním v zámecké sýpce, v rámci žehnání koní a dětského dne. Obou akcí se účastnili i někteří skupiňáci a zároveň členové plzeňského prasátka.
Nenacházím slov a přesto bych rád vylíčil, jak se na mě tyto dva pobyty podepsaly. Bylo to totiž úplně jiné než ostatní zámky, na kterých jsem byl. Ty bych se nebál sesypat do jednoho pytle, protože je to na nich stále dokola: nezáživné, snobácké přežívání na jakože historicky zajímavých místech, veškerá pozornost je soustředěna na objekt, jako by to byla nějaká modla, všudypřítomná zatuchlina, povinné placení všeho a všech – pochopitelně se zámeckou přirážkou, stejně nudné kolečko událostí minulých, jen s jinými jmény. Vždy jsem se na takových místech cítil nepříjemně a znuděně a byl jsem rád, že jsem mohl vypadnout…čest výjimkám. Naštěstí spousta zámků má k sobě zahradu nebo park. To jsou vhodná útočitě pro „vyvětrání“.
V Čečovicích naleznete odlišnou zkušenost. Místo je relativně malé a plné harmonie. Příspěvky na průvodce a obnovu zámku jsou dobrovolné, po zatuchlině ani památky, veškerá činnost se soustředí na tmelení právě přítomných a krásu bytí. Vždy vás čeká bohatý kulturní program bez podmínek a navíc…kdykoli máte k dispozici všudypřítomnou, usměvavou a nevyčerpatelnou paní Mirku – zámeckou paní, organizátorku, opravářku, instalatérku, uklízečku a v neposlední řadě maminku všech skalních příznivců v jedné osobě, která se velmi obětavě stará o všechny příchozí bez rozdílu.
Byla pro mě obrovská čest poznat lidi, kteří už třináctým rokem investují svůj čas, úsilí, zdraví, slzy, úsměvy a peníze do trosek, aby z nich vybudovali něco, co má tvar, nápad, kulturu a akci. S něčím takovým jsem se setkal jen u nadšenců, kteří pracují na oživení bunkrů, tvrzí a systému opevnění z druhé světové války. Někdo by řekl, že se v Čečovicích staví nový zámek, ale stavba jako taková je pouze stínem rehabilitačního prostředí pro naše duše a tělesné schránky.
Je to jako pozitivní vir. Nejste-li totální mátohy, zpracované systémem, a vstoupíte-li, jistě se nakazíte. Je to infekce čisté radosti z toho, že je člověk na světě. Teď a tady. Věřte nebo ne, staří zde mládnou, děti a zvířátka si to vysloveně užívají. Dokonce stánkaři sem nejezdí za obchodem, ale za odpočinkem, a berou s sebou celou rodinu. Ještě se vrátím k dětem. Osobně vnímám děti jako spolehlivý detektor toho, že je vše tak, jak má být. Pokud se dostanete na energeticky nedobré nebo „dospělácké“ místo, děti se nudí, zlobí, pláčou, je jim špatně a podobně, protože jsou mnohem citlivější, taková místa je svazují a instinktivně nechápou, proč by se na nich měly zdržovat. Na zámku v Čečovicích mají děti desáté vánoce. Smějí se, jsou uvolněné a to automaticky zvyšuje celkový potenciál místa.
Tento víkend nám dělalo průvodce i kotě a pár pejsků, ale kotě vysloveně vedlo. Všude vlezlo, všechno si muselo vyzkoušet, všechno ochutnat, nebálo se ani promenády kolem lučištnického terče při soutěži o láhev medoviny. Ráno ho našel jeden šermíř ve spacáku :o) …divím se, že ho návštěvníci a osazenstvo neuhladily do úplného vyhlazení.
Paní Mirka ke každé větší události organizuje v sýpce výstavy různých témat nebo třeba lehká hudební vystoupení. A nedělejte si iluze, že jde o malé věci. Když už, tak ve velkém stylu. A přesto skromně. Jak jsem už na začátku předeslal, je to hrozně těžké popsat. Ve velkém stylu ve smyslu nápaditosti, objemu vystavovaných děl, estetického zpracování výstavy, pohoštění, projevu… a skromně, protože vše je součástí polorozpadlé budovy, kde stojíte v zaprášené místnosti, kterou lidská ruka 2 x týdně zametá stejně, jako den před výstavou. Přesto si kontrastu jen těžko všimnete, neboť jde o nádherný zážitek ladného snoubení ducha místa a krásy děl. Velké koncertníky domlouvá v místním kostelíku. Např. tuto sobotu vystupovala Světlana Nálepková.
V sobotu se konal i country bál. Po pravdě řečeno, s Gabčou jsme se to dozvěděli hodinu předtím, protože jsme neukázněně nenastudovali program, takže férově říkám, že jsme nebyli připraveni. Bonton je stejně výdobytek zženštilých buržoazních homosexuálů nebo něčeho takového, a proto zde můžete takové věci hodit rovnou za hlavu. Kdo se nechová jak hulvát, etiketu nepotřebuje. A tak jsme se vydali na průzkum bálu. K poslechu a tanci hrála kapela MHS, atmoška naprosto uvolněná a ačkoli mnoho z nás netušilo, jak se country vůbec tancuje, nebyl problém zapojit se do kruhu s dětmi z koňského tábora a napodobováním tanečníků a tanečnic s klobouky, kteří očividně věděli, co dělají, příjemně se prokousat celým večerem. Tak takhle nějak se žije se zámeckým osazenstvem v Čečovicích.
Pokud byste se chtěli přijet do Čečovic podívat, pak vřele doporučuji další akci, která se na zámku bude konat. Pro více informací sledujte aktuality.
Na stránkách zámku naleznete i kontaktní údaje na zámeckou paní Mirku Šůsovou pro případ, že byste chtěli přidat ruku k dílu a jakýmkoli způsobem podpořit obnovu zámku a kulturní akce. Realizovat se můžete různými způsoby: materiálně, nápadem, finančně, brigádou, propagací nebo třeba jen koupí dárkového hrníčku Dobrovolnosti se meze nekladou, chybu udělat nemůžete.
Jak říká na prohlídkách její syn Jiřík: „Vy si třeba řeknete, to jsou blázni, tady je potřeba tolik financí, že je moje padesátikoruna nebo stovka nevytrhne, ale my za tím vidíme pytel cementu, který nám pomůže opravit tento kousek zídky nebo dva páry pracovních rukavic, které tady prostě za dva dny odděláme.“
Dámy a pánové čečovičtí, hluboce před Vámi smekám a těším se, až se opět shledáme ;o)
Luky
Na zelené louce umí stavět každý, ale vdechnout život troskám, dokáže jen nadšenec…
..takhle nějak se rodí zázrak…
… a zámek Čečovice dnes
